Platy učitelů rostou. Postupně se tak z povolání učitele stává opět prestižní job, což je velmi dobře. Jedná se ale jen o platy učitelů na ZŠ a na SŠ. Veřejné vysoké školy dostávají od státu v balících peníze, s kterými hospodaří a které jsou vypočteny především z počtu studentů a vědeckých výsledků. Samy školy tak mají přímý vliv na to, jaké platy mají jejich zaměstnanci. Výsledkem je ale to, že vedení univerzit a fakult stojí vždy před extrémně složitými rozhodnutími:
První dilema: A) udržet rozmanitost oborů, ovšem za cenu extrémně nízkých platů akademiků vinou nízkých počtů studentů na minoritních oborech. B) zcela se podvolit společenské poptávce a minoritní obory nechat zaniknout, akademiky postupně propustit a nechat pouze ty, kteří učí obory, o které je velký zájem.
Zde většina vysokých škol lavíruje mezi oběma póly a snaží se o kompromis.
Druhé dilema: A) reagovat na rostoucí platy učitelů na základních a středních školách růstem platů i na školách vysokých. Protože ale balík peněz, které univerzita či fakulta dostane, zůstává stejný, znamená to nutně propouštění. B) nereagovat na rostoucí platy na ZŠ a SŠ, aby se nemuselo propouštět, a dostat se do paradoxu, že učitel na ZŠ bere 45 tisíc hrubého a učitel, který učitele na ZŠ vzdělává, pouhých 25 tisíc hrubého.
V tomto reagují univerzity různě, dokonce je někdy rozdíl fakulta od fakulty v rámci jedné univerzity.
Co s tím?
Zahájit celospolečenskou diskusi. Zamyslet se nad tím, zda by nestálo za to stanovit celostátní rámce pro platy pedagogů na veřejných vysokých školách, aby byly logicky vztaženy k platům učitelů na ZŠ a SŠ. Je to velmi komplikovaná a zásadní změna, ale je podle mě nutná. Vysoké školy nemají být instituce, které si na vyšší platy svých pedagogů musímusejí vydělat.
Přikládám odkaz na článek Jiřího Rejzka z mého pracoviště s příznačným názvem Když má docent méně než pokladní v supermarketu:
https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/kdyz-ma-docent-mene-nez-pokladni-v-supermarketu.A210304_194514_pozice-tema_lube